Přejít k hlavnímu obsahu

Rozhodné právo ve věcech rozvodu a rozluky

Vnitrostátní informace týkající se nařízení č. 1259/2010

Všeobecné informace

Evropská unie si dala za cíl zachovávat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva přijímáním opatření v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem. Rostoucí mobilita občanů v rámci vnitřního trhu zároveň vyžaduje jednak větší flexibilitu a jednak vyšší právní jistotu.

Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu (tzv. nařízení Řím III), poskytuje občanům vhodná řešení, pokud jde o právní jistotu, předvídatelnost a pružnost, chrání slabší partnery během rozvodu a brání účelovému převádění soudní příslušnosti (tzv. problematika „forum shopping“). Umožňuje tím rovněž vyvarovat se komplikovaným, zdlouhavým a bolestivým řízením.

Konkrétněji nařízení (EU) č. 1259/2010 umožňuje, aby se mezinárodní páry předem dohodly, jakým právem se bude řídit jejich rozvod či rozluka pod podmínkou, že zvoleným právem je právo členského státu, k němuž mají úzkou vazbu. V případě, že pár nemůže v dané věci dosáhnout shody, mohou soudci pro účely stanovení státu, jehož právo se má použít, postupovat podle společné metody.

Nařízení se na druhou stranu nevztahuje na tyto věci: právní způsobilost fyzických osob; existence, platnost a uznání manželství; prohlášení manželství za neplatné; jméno manželů; majetkové důsledky manželství; rodičovská odpovědnost; vyživovací povinnosti a svěřenectví a dědění. Nemá rovněž vliv na uplatňování nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti.

Jde o nástroj, kterým se mezi zúčastněnými členskými státy provádí posílená spolupráce. Posílená spolupráce umožňuje, aby skupina nejméně devíti členských států zavedla opatření v jedné z oblastí uvedené ve Smlouvách v rámci nevýlučných pravomocí Unie. Podle článku 331 SFEU si členské státy, které se spolupráce neúčastní, uchovávají právo připojit se k probíhající posílené spolupráci.

Portál evropské e-justice vám poskytuje informace týkající se platnosti nařízení.

Posílená Spolupráce

Rada přijala dne 12. července 2010 rozhodnutí 2010/405/EU, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky mezi Belgií, Bulharskem, Německem, Španělskem, Francií, Itálií, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Rakouskem, Portugalskem, Rumunskem a Slovinskem.

V důsledku toho 14 uvedených účastnících se členských států přijalo nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, které se stalo použitelným dne 21. června 2012.

Komise dne 21. listopadu 2012 přijala rozhodnutí 2012/714/EU, kterým se potvrzuje účast Litvy na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Toto rozhodnutí plánuje, že se nařízení (EU) č. 1259/2010 bude na Litvu vztahovat od 22. května 2014.

Komise dne 27. ledna 2014 přijala rozhodnutí 2014/39/EU, kterým se potvrzuje účast Řecka na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Toto rozhodnutí předpokládá, že se nařízení (EU) č. 1259/2010 bude na Řecko vztahovat od 29. července 2015.

Dne 10. srpna 2016 přijala Komise rozhodnutí (EU) č. 2016/1366, kterým se potvrzuje účast Estonska na posílené spolupráci v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky. Toto rozhodnutí stanoví, že nařízení (EU) č. 1259/2010 se na Estonsko vztahuje od 11. února 2018.

Chcete-li získat podrobné informace o právu některého členského státu, zvolte si jeho vlaječku.

Související odkaz

ARCHIVOVANÉ internetové stránky Evropského soudního atlasu (uzavřeno 30. září 2017)

Upozornit na technický problém, chybný obsah nebo zaslat zpětnou vazbu